Tramvajová zastávka. Přibližně tři čtvrtě na devět večer.
Vcházím do tramvaje na Strossmayerovým náměstí a mířím k Dejvicím. Domů.
Konečně jsem se schoval od zimy a mám prostor na „myšlenky“. Opírám se o okno a rekapituluji si uběhlou hodinu a půl.
Continue reading „Obálka vyčuhující z kapsy“
Ona
vyčnívala. Její chůze v podpatcích zářila vznešenosti, jako by pražské kostky patřily jen jí, zatímco stránky knihy na mém stole měnily svůj obsah podle toho, co zrovna sledoval můj pohled.
„Tak špatné kafe jsem dlouho nepil.“ Chtěl bych říct, ještě nikdy, ale její chuť ve mně probudila vzpomínky na jakousi jedinečnou špatnost. „Obsahovala všechno, co jsem na kávě neměl rád a všechno, co jsem na Česku za těch pět let, co jsem tu jaksi nepobýval, zapomněl.“ Byla první slova, která jsem si zapsal do nového diáře.